Kyjevský holub zůstává na střeše. Rusové chtějí sevřít v hrsti Donbas

Epicentrum války se vrací tam, kde před osmi lety propukla. Zatímco ukrajinská metropole si může alespoň trochu vydechnout, boje se stále více soustřeďují na východní frontu. Donbas je opět na ráně.

Když šéf Kremlu ohlásil zahájení své „speciální vojenské operace“, za jeden z jejích hlavních cílů označil „osvobození“ Donbasu v předválečných administrativních hranicích Doněcké a Luhanské oblasti. Od té doby uplynulo pět týdnů a Moskvou podporovaní separatisté stále neovládají velkou část svých takzvaných lidových republik.

Moskva už v úterý ohlásila „konec začátku“ vojenské operace. V další fázi prý radikálně sníží bojové aktivity v okolí Kyjeva a severoukrajinského Černihivu a soustředí se na Donbas. Rusové se to pokusili prezentovat jako gesto dobré vůle, které má povzbudit pokrok mírového dialogu s ukrajinskou stranou, která jim právě ten den nabídla na istanbulských rozhovorech významné ústupky včetně možné neutrality své země.

Kyjev je příliš velké sousto
To, že tlak agresora na ukrajinskou metropoli částečně polevil, potvrzují v Kyjevě, ve Washingtonu i v Bruselu. Západní vojenské experty takový postup Moskvy nepřekvapil. Analytik francouzského institutu mezinárodních a strategických vztahů IRIS generál Jean-Claude Allard to považuje za logické vyústění příliš ambiciózního úvodu operace. „Rusko zpočátku zaútočilo čtyřmi směry: dvěma ze severu – na Kyjev a Charkov, a dvěma z jihu. Cílem bylo vstoupit do Kyjeva již v prvních dnech a pokusit se o rychlé převzetí moci. To se mu však nepodařilo,“ připomněl generál pro rádio RFI.

K útoku na Kyjev by podle něj Moskva potřebovala 120 tisíc vojáků, tedy čtyři pětiny všech invazních jednotek, což si nemohla dovolit. To ovšem neznamená, že by si Kyjev mohl definitivně vydechnout. „Myslím si, že cílem Ruska teď není dobýt Kyjev a Charkov. Cílem je zdržet síly ukrajinské armády při obraně těchto měst, aby se nemohly přesunout a pomoci jednotkám, které brání Doněckou a Luhanskou oblast,“ dodal francouzský expert.

I podle Jacka Watlinga, analytika londýnského obranného think-tanku RCAI, při přípravě útoku na hlavní město Ukrajiny byly ruské jednotky ve zranitelné pozici, což Ukrajincům poskytlo příležitost k úspěšnému protiútoku. Ruské jednotky se proto nyní stěhují do pozic, které jsou lépe bráněny a konsolidovanější. „Nadále však budou používat dělostřelectvo, aby zabránili ukrajinským protiútokům na tyto pozice,“ řekl BBC.

Watling považuje za nepravděpodobné, že by ty ruské jednotky, které se momentálně nacházejí v oblasti Kyjeva, poslala Moskva přímo na Donbas, protože jejich bojovníci jsou extrémně vyčerpaní. Ruské velení si ale podle něj uvolnilo ruce k tomu, aby na východ Ukrajiny poslalo čerstvé síly.

Putinova priorita
Proč je Donbas, což je zažitá zkrácená forma názvu Doněcké uhelné pánve (Doněckij bassejn), pro Putina tak důležitý? Šéf Kremlu právě tam, ve dvou východoukrajinských oblastech, jejichž celková rozloha je o málo větší, než má Slovensko, v roce 2014, bezprostředně po zabrání Krymu, pokračoval s erozí sousedního státu. S ruskou vojenskou pomocí tam místní separatisté vyhlásili své „lidové republiky“. Boje se separatisty si od té doby vyžádaly přes čtrnáct tisíc obětí. Mezi mrtvými bylo i nemálo civilistů v separatisty kontrolovaných oblastech, což Putin označil za genocidu a použil jako záminku k rozpoutání velké války. Jelikož Moskva dva dny před spuštěním invaze uznala nezávislost samozvaných republik v předválečných hranicích Donbasu, aniž by Rusové ovládli celé území, nemohou „osvobozovací“ misi prohlásit za vítěznou.

V cestě k naplnění tohoto cíle stojí Rusům elitní jednotky, tvořící zhruba čtyřicet procent ozbrojených sil Ukrajiny, které brání východu země. V Luhansku se jim stále daří bránit asi desetinu oblasti, v Doněcku dokonce zhruba dvě pětiny. Přestože ruské síly již Mariupol přeměnily na ruiny podobné Stalingradu, centrum tohoto druhého největšího města Doněcké oblasti stále nedobyly.